Ing. Iveta Vilímková

Masarykova univerzita v Brně

Právnická fakulta

Katedra národního hospodářství

Zlepšování výkonu poslání fakulty©

(seminární práce)

Zpracoval(i):             ing. Iveta Vilímková

Seminární skupina(y): č. CŽV - ISP

Datum zadání práce:       21. 11. 2007                                                          

Datum odevzdání: 

Zadavatel práce:                                         W

Resumé

     Plánování je jedním z podstatných východisek úspěšné podnikatelstké činnosti. Důležitým prvkem při plánování činnosti jsou cíle, které konkrétně vyjadřují, kam se chceme nebo chce organizace v budoucnosti dostat.

     Seminární práce se zabývá rozborem základních požadavků na správné vyjádření cílů, které jsou shrnuty symbolicky v označení „SMART“, přičemž toto označení je složeno s počátečných písmen požadovaných vlastností cílů.

Klíčová slova

Cíl(e)

SMART

Plánování

Specifičnost

Měřitelnost

Akceptovatelnost

Ambicióznost 

Realizovatelnost

Strategické plánování

Termín

Obsah: Úvod

                         1. Definice SMART

                             2. Definice vize a cílů

                                    2.1.           Definice vize

2.2.         Definice cílů

2.2.1. S = specifické (konkrétní, originální, jednoznačné, srozumitelné)

2.2.2. M = měřitelné (jejich dosažení musí být jednoznačně prokazatelné)

2.2.3. A = akceptovatelné (sdíleny subjekty managmentu OJ) a ambiciózní

2.2.4. R = realizovatelné (reálně dosažitelné)

2.2.5. T = termínované (stanoveny termíny jejich požadovaného splnění)

2.3.         Srovnání navržených cílů se základními tezemi Bílé knihy

                  Závěr

                   Seznam použité literatury

Úvod

Pravá morálka nespočívá ve sledování vyšlapané stezky, nýbrž v tom, že objevíme svou vlastní cestu, jíž se pak bez bázně budeme ubírat.

Mohandas K. Gandhi (1869 – 1948); Etické náboženství 2. 1930

Téma seminární práce jsem zvolila na základě dlouhodobého porovnávání praxe         a zkušeností s vysokoškolským systémem vzdělávání  na počátku  devadesátých let                 a systémem vzdělávání současným. Jako jednatel vlastní soukromé poradenské firmy již řadu let musím vytyčovat cíle, ke kterým pak následně firma směruje. Některé cíle jsou realizovatelné snáz některé s většími či menšími obtížemi. Jsou však i cíle, jejichž splnění se v budoucnu ukáže jako nemožné, a ty pak je nutno překvalifikovat nebo je zcela opustit, aby nebránily dalšímu rozvoji firmy. Z toho plyne, že cíle, a především jejich správné definování, jsou v životě opravdu důležité.

Seminární práci jsem uvedla citátem, který dle mého názoru bezprostředně s cíli souvisí. Nebudeme-li mít cíle, budeme jen bezduché loutky, které právě jen sledují ty vyšlapané stezky. Bez cílů nikdy nemáme šanci objevit svou vlastní cestu. Není důležité jak velký cíl si stanovíme, ale je důležité, že máme nějaký cíl. Z malého cíle se může v budoucnosti zdařit velkolepý projekt a naopak z velkého cíle se může stát jen nevýznamná událost, ale i tím můžeme být obohaceni. Vlastní nedosažení cíle, který si vytyčíme, nás poučí a následně nás povede k obezřetnějšímu koncipování cílů budoucích.

V roce 1994 jsem ukončila studium na strojní fakultě v Brně a od té doby jsem již dosáhla řady cílů. Některé nedosažené cíle mne dovedly až ke snaze doplnit si právnické vzdělání. Měla jsem v uplynulých letech možnost určitého srovnání tří právnických fakult v ČR, a to právnické fakulty v Plzni, Praze a Brně. Tato zkušenost pak rozhodla o výběru tématu seminární práce.

Cílem práce je navrhnout řešení zlepšování výkonu poslání fakulty. V současné době nejsou mezi jednotlivými právnickými fakultami v ČR žádné výraznější rozdíly. Naopak je zde evidentní společný rys, který však platí obecněji, a tím je, že se ze školského systému stále více vytrácí praktické vzdělání, ale vzrůstá vzdělání teoretické. Narůstá počet středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných na úkor řemesel. Ve školském systému je stále méně prostoru pro praktické vyučování a odborné praxe. Vzrůstá tak počet „teoreticky vzdělaných“ lidí, kteří tyto teoreticky získané poznatky jen s obtížemi uplatňují v praxi nebo je nejsou schopni uplatnit vůbec. Tento formalismus vzdělání pak následně sebou nese celou řadu nedostatků. Jedním z mnoha může být neschopnost odhadu reálnosti či splnitelnosti stanoveného cílemnoha může být neschopnost odhadu reálnosti či splnitelnosti stanoveného cíle. .  Tento  závěr jsem si mohla ověřit v několika článcích na internetu, které pojednávaly o přípravě Bílé knihy terciárního vzdělávání. Mimo jiné zde byl citovaný názor paní exministryně Dany Kuchtové, že „Česko potřebuje flexibilní pracovní sílu, to ovšem není to, co školy produkují“ (citováno: Petr Holub, OHLASY V TISKU: Stát plánuje převrat na univerzitách, 19.9.2007 – http://www.aktualne.cz, staženo z internetu 10.11.2007[1]). V současné době se připravuje v pořadí třetí významná změna na vysokých školách od listopadu 1989, přičemž  první hned po pádu komunistického režimu obnovila akademické svobody a druhá v roce 1998 se týkala předání budov a dalšího majetku od státu. Karel Barták jako předseda senátního výboru pro vzdělávání vysvětlil, že „Při dosavadních dvou změnách se staraly o sebe (myšleno vysoké školy), při třetím období by se měly starat o to, jak se jejich absolventi uplatní na trhu práce“.

     Vzhledem k tomu, že zvolené téma, resp. cíl seminární práce, není popsán v literatuře, ale jedná se zpracování určité vize vycházející z několikaleté praxe zpracovatele v oboru poradenské činnosti v oblasti životního prostředí (a s tím i související zkušenosti z jednání z různými typy podnikatelských subjektů a s orgány veřejné správy všech stupňů), bylo pro zpracování jako pramenů použito jen omezeného množství literatury: v první řadě učebnice[2],  a dále odborné články k dané problematice včetně názorů zveřejněných na webu      www.isea-cz.org[3].  Práce většinou vyjadřuje vlastní názor, který je zdůrazněn názory expertů či kompetentních osob v oblasti školství.

1. Definice „SMART“

    Jak již bylo řečeno výše plánování je jednou z nejdůležitějších činností ať už v osobním či profesním životě každého jedince, ale také každé organizace či instituce. Plánování je klíčovou a zároveň výchozí aktivitou všech typů managmentu (citováno z učebnice[4]). Toto tvrzení se v různých podobách a vyjádření vyskytuje téměř v každé publikaci o managmentu, kterých je na trhu velké množství. Do každého plánování, bezohledu na to zda se jedná          o plánování osobní či profesní, zasahuje naše vědomá část intelektu a zkušenosti, která může být náhodně dotvářena. Efektivitu plánování zvyšuje eliminace náhodných jevů.

Seminární práce se dále bude zabývat pouze jednou částí plánování a to stanovením cílů k vizi zpracovatele práce, která vychází z praktických zkušeností.  Touto vizí dochází k rozšíření stávajícího poslání právnických(é) fakult(y). Touto vizí je, aby absolvent právnické fakulty nebyl pouze právním teoretikem, který teprve praxí bude zjišťovat mantinely právní praxe       a na konkrétních kauzách stylem „pokus omyl“ se učit aplikovat právní vědomosti a znalosti.

 K prosazení vize musí být definovány konkrétní cíle nebo také základní požadavky. Základní požadavky na správné vyjádření cílů jsou shrnuty symbolicky v označení „SMART“, které sestává z počátečních písmen požadovaných vlastností cílů. Cíle by měly být (citováno z učebnice kap. 7.2.3.[5]):

S = specifické (konkrétní, originální, jednoznačné, srozumitelné)

M = měřitelné (jejich dosažení musí být jednoznačně prokazatelné)

A = akceptovatelné (sdíleny subjekty managmentu OJ) a ambiciózní

R = realizovatelné (reálně dosažitelné)

T = termínované (stanoveny termíny jejich požadovaného splnění)

     Cesta od smysluplného stanovení vize, tedy konkretizace jednotlivých ideí do uceleného myšlenkového zhmotnění, které lze představit jako vizi, přes stanovení jednotlivých cílů až po konečnou podobu plánu, může být časově velice náročná.

     Pro ilustraci např. úkol připravit Bílou knihu terciárního vzdělávání, z které bude v seminární práci často citováno, uložila ministerstvu školství vláda na svém jednání o reformě vzdělávání v Kolodějích 7. 3. 2007.  Teprve na konci června zpracovatelský tým předložil k diskusi základní teze Bílé knihy. Během letních měsíců obdržel tým připomínky od celé řady oslovených institucí a významných osobností. Následně proběhl na půdě Senátu seminář, kde byly představeny základní teze Bílé knihy a byla zahájena diskuse se zástupci zainteresované veřejnosti. Byl zpracován harmonogram dalších prací se závěrem, že hrubá verze Bílé knihy by měla být hotova do prosince 2007. Práce by měly po veřejné a odborné diskusi v roce 2008 vyústit do přípravy nového vysokoškolského zákona v r. 2009 (citace: Jana Hrubá, OHLASY V TISKU: připravuje se Bílá kniha terciárního vzdělávání, Učitelské listy 24.9.2007, staženo z internetu 10.11.2007[6]).

    Z uvedeného příkladu vyplývá, že zpracování konkrétních cílů vedoucích k dosažení splnění vize, může být otázkou mnoha týdnů, měsíců a někdy i let. Je také zřejmé, že cíle      (v různých podobách např. formou tezí) se v čase mění od obecnosti ke specifičnosti.

 Jednotlivé konkrétní (specifické) cíle mohou být rozděleny na další části či oddíly. Teze Bílé knihy[7] mají např. tři části:

I.                    Expanze systému a proměny jeho struktury – cesta k vyšší vzdělanosti, rovnějším šancím a sociální mobilitě

II.                 Řízení a financování vysokých škol – podmínky pro posílení konkurence v systému, přirozená cesta k poptávkovému modelu, diferenciace (rozvrstvení systému) a k vyšší kvalitě

III.               Výzkum a vývoj, další role a integrace univerzit do vnějšího prostředí – přirozená cesta k diferenciaci, kvalitě a soukromým zdrojům

     Každá část má svůj vlastní okruh definovaných otázek. Zároveň tyto základní teze Bílé knihy reflektují návaznosti jednotlivých částí reformy vzdělávání. Efekt ze správně definovaných cílů k provedení reformy vysokého školství by byl zmařen, pokud by základní   a střední školy produkovaly absolventy zvládající jiné kompetence než ty, které budou (respektive by měly být) požadovány vysokými školami. Z toho plyne, že plánování               a stanovování cílů musí také posuzovat i vnější a mezioborové dopady a důsledky.

     Z veřejné diskuse zatím vyplynuly některé zajímavé poznatky. Externí zájmová skupina je výrazně kritičtější než dotazovaní přímo spjatí z některou z vysokých škol v otázkách citlivosti škol na změny na trhu práce, spolupráce s regiony, schopnost konkurovat zahraničním vysokým školám. To souvisí s poznámkou v úvodu seminární práce, vysoké školy produkují absolventy s ryze teoretickými znalostmi, kteří se velice komplikovaně uplatňují na trhu práce v důsledku ignorace poptávky. Menší rozdíly v názorech až téměř shoda se objevuje v názorech týkající se řešení např. posílení role studentů jako klientů (lze říct, že o to usilovali studenti vždy, jedná se nadčasový požadavek), větší uplatnění firemních prvků v řízení škol, potřeba změnit rozložení pravomocí a odpovědnosti, názory na roli školného a na snahy posílit závislost rozpočtů vysokých škol na uplatnění absolventů atd.. Zásadní rozdíl však přetrvává v názoru, zda navýšení výdajů na vysoké školství na úroveň vyspělých zemí by zlepšilo kvalitu výuky. Osobně se domnívám, že samotné navýšení výdajů bez provedení výše uvedených reformních kroků by nepřineslo žádný viditelný efekt, neboť tyto výdaje by pohltila „černá díra“ formalismu, byrokracie         a nesystémovosti vládnoucí na všech školách v ČR bez rozdílu, tzn. že tyto prostředky by se rozpustily v „léčení“ stávajících problémů té, které školy, a na zkvalitnění výuky by se investoval jen nepatrný zlomek, pokud by vůbec něco zbylo.

    V dalších kapitolách se zaměřím na definici vize zlepšení výkonu fakulty, která zasahuje do částí I. a II. tezí definovaných pro Bílou knihu, a konkretizaci cílů pomocí metody SMART.

2. Definice vize a cílů

2. 1. Definice vize

    Na úvod představení vize použiji pár citací z publikace „Budoucnost evropských univerzit: renesance nebo úpadek?“ (Richard Lambert and Nick Butler: The Future of European Universities. Renaissance or decay? Center for European Reform, London 2006) použité v úvodu materiálu „Výchozí teze pro přípravu Bílé knihy terciárního vzdělávání“:

Evropským univerzitám se nedaří vytvářet intelektuální a tvůrčí energii, která je zapotřebí ke zvýšení zatím slabé ekonomické výkonnosti kontinentu.

Příliš málo z nich jsou mezinárodními centry výzkumné excelence přitahujícími nejlepší talenty z celého světa.

Příliš mnoho evropských univerzit směřuje ke stejným cílům, v jejichž dosažení ani nemohou doufat, protože dostupné zdroje se rozdělují příliš plošně.

Evropa má příliš mnoho průměrnosti … .

K tomu, aby evropské univerzity uspěly v jejich úsilí získat více prostředků, musí nejprve prokázat, že umí efektivně nakládat s prostředky, které mají.

    Platí-li výše uvedené výroky o evropských univerzitách, platí podobně i pro české vysoké školství. Je na místě připomenout nejdůležitější závěry zprávy hodnotitelů OECD použité     v  materiálu „Výchozí teze pro přípravu Bílé knihy terciárního vzdělávání“:

Dnešní prioritou je zajistit, aby Česká republika měla systém vysokého školství, který bude schopen efektivně fungovat ve stále konkurenčnější oblasti vysokého školství v Evropě i ve světě a který bude přispívat k rozvoji země.

České vysoké školství by mělo být více zaměřeno na silnější vazby na zaměstnavatele, regiony a na trh práce, vývoj výzkumných a inovačních partnerství s podniky, průmyslem a jinými vysokými školami atd. (Jon File et al.: Tématické hodnocení terciárního vzdělávání v České Republice. OECD, Paříž, 2006).

     Soustředíme-li se pouze na právnické školy, pak lze konstatovat jediné: absolventi práv by měli být elitou vyznačující se excelentní logikou, vysokou mírou etiky, morálky a mravnosti, aby byli schopni rozlišovat nejniternější dimenze spravedlnosti, neboť jsou předurčeni k zaujímání prestižního postavení ve společnosti a zároveň ruku v ruce jdoucí vážnosti           a společenského uznání. To by mělo vyplývat i z toho, že jsou zde pro „lidi“. Plní určité poslání, garantují naplňování základních právních principů k dosahování spravedlnosti ve sporech jednotlivců i ve společenství lidí na národní i mezinárodní úrovni (zde je to v současné době obzvláště aktuální).

    V protikladu s tím si můžeme položit otázku: „Jak jsou dnes vnímáni právně vzdělaní lidé? Mají prestižní postavení doprovázené vážností ostatních?“ Jsou to velice subjektivní otázky. Odpovědi na ně budou mít však jeden společný rys. Asi téměř každý by odpověděl, že  prestiž ve větší či menší míře mají, ale naplňování poslání a vlastnosti hodné společenského uznání  by respondent jen stěží  uvedl. Téma seminární práce nemá za cíl hledat filosofické, psychologické, sociologické či jiné aspekty tohoto fenoménu. Cílem je naopak definovat vizi, která by se snažila tento jistě negativní obraz moderního právníka změnit. Zcela úmyslně je zde právně vzdělaný člověk zevšeobecněn, neboť různá právnická povolání jsou všeobecně vnímána nediferencovaně.

    V současné době je na všech právnických školách v České republice obdobný způsob výuky lišící se pouze v nepodstatných detailech. Studijní program na semestr je  striktně naplánován, lze jej absolvovat v jednom či dvou dnech a z 80 až 90 % je založen na samostudiu. Jednotlivé právnické školy mají větší či menší měrou nastaveny přísné podmínky pro formální splnění jednotlivých předmětů a je téměř nulová šance na individuální přístup. Student nemá mnoho příležitostí upozornit na své přednosti a kvality, neboť ty se nehodnotí, naopak může být zcela absurdně ze studia vyloučen, nastanou-li nepředvídatelné překážky, které mu brání splnit již výše zmíněné formální podmínky.

    Přestože se vše dělá pod záminkou zvyšování kvality, je právě kvalita nejvíce poškozena. Pasivní naučení se učebnice (eventuelně doporučené literatury) vede snáze k absolutoriu než iniciativa a osobní rozhled pro uplatnění v praxi. Ostatně je to totéž, co je vytýkáno evropským potažmo českým vysokým školám obecně.

    Změnit by to mohlo zavedení praktické výuky při zachování stávajícího rozsahu právní teorie. Nyní je třeba specifikovat pojem praktická výuka. Je pravděpodobné, že studenti pocházející z právnických rodin nebo vyrůstající v právnickém prostředí, mají přístup k praxi např. v rodinných firmách (advokátní praxe některého z rodičů apod.). zde, ale je myšlena praktická výuka pod pedagogickým vedením na akademické půdě, která bude přesně a pevně svázána s vyučovanou právní teorií.

    Představa koncepce praktické výuky by mohla mít podobu vytvoření „fiktivní advokátní poradny“ na půdě fakulty, přičemž každá katedra by měla svojí dle oboru, která by byla přístupná obyvatelům ČR, kteří by se na ní mohli obracet se svými problémy (ti by šli do rizika vyplývajícího ze skutečnosti, že se jedná o studenty obdobně jako např. když někdo se nechá ostříhat v provozovně, kde praktikují učni). Studenti by měli za prvé povinnost seznámit se všeobecně se všemi poradnami na jednotlivých katedrách, ale také od určitého ročníku by si mohli vybírat nebo by mohli být vyučujícími vybíráni k profesní specializaci.

     Právnická fakulta v Brně ve větší míře, než třeba pražská, pracuje s judikaturou. Je chvályhodná snaha přiblížit studentům praxi. Stále je to však nedostatečné, neboť při práci s judikaturou se studenti dozví právní závěry různých soudů, může zde ale docházet ke zkreslení nebo i nepochopení určitých institutů, neboť konečný verdikt nemusí vždy popisovat celou kauzu. Z judikátu není možno většinou vyčíst jak se kauza vyvíjela a student přichází o velice cenné indicie, které byly právně relevantní pro vyřčení konkrétního právního názoru, pro hodnocení důkazů a dalších informací. Kdežto v případě, kdy bude student účasten na kauze od samého počátku, bude to mít následující výhody:

• získání praxe
• studenti budou součástí „případu“, na kterém se naučí pracovat z důkazními materiály
• naučí se komunikovat s lidmi
• naučí se rozlišovat lidské charaktery, rysy, způsoby chování aj.
• zjistí jak kauzy vznikají, co je jejich příčinou
• získají představu o jednotlivých oborech práva, které by mu měly umožnit pochopit právní systém jako takový
• studenti si budou mít možnost udělat představu o právním vědomím či podvědomím veřejnosti, což by jim v budoucnosti mohlo pomoci při tvorbě právních reforem, o kterých se dnes diskutuje i v mezinárodním měřítku (např. modernizace kodexů na národní i nadnárodní úrovni)
• získají potřebné vstupní informace pro zjednodušování právních systémů, jak se o tom vedou diskuse (např. také pochopení termínu „zaplevelení právního řádu“ apod.)
• získá prostor pro intelektuální a tvůrčí energii
• atd.

Naopak průměrní či horší studenti by měli být v tomto systému přirozenou cestou eliminováni a průběžně vyřazováni. Při aplikaci teoretických znalostí do praxe se daleko snáze odhalí nedostatky, které by právník mít neměl.

    Přínosem by pak bylo, že by si různé instituce mimo jiné i třeba veřejná správa, ale také podniky, advokátní kanceláře, soudy a ostatní, mohly sledovat konkrétního studenta v jeho výsledcích. Tím by se mohl otevřít prostor pro příliv soukromých investic do školského systému, neboť dobré výsledky společně s praktickými ukázkami aplikace práva konkrétního studenta mohou oslovit jeho budoucího zaměstnavatele, který se bude např. podílet na investicích.

    Absolventi, kteří si vyberou náročné povolání soudce, budou mít rámcový přehled o aplikaci práva všech oborů, který dnes absolventovi, který se stává soudním čekatelem bez jakékoliv praxe, chybí. Ostatně to je hlavní příčinou sporu o jmenování a nejmenování soudních čekatelů prezidentem Václavem Klausem. Je to právě jejich nedostatečná praxe a mládí vyznačující se profesní nevyzrálostí. V žádné s proběhlých diskuzí nebylo řečeno, že z odmítnutých kandidátů nebudou v budoucnosti zdatní a špičkový soudci.

    Škola, která zavede praktickou výchovu právníků bude v ČR první, zvýší si svojí prestiž, protože její studenti budou snáze a rychleji umisťováni na odpovídající místa. Stane se také konkurence schopnou i v mezinárodním měřítku.

2. 2. Definice cílů

   V této části práce se pokusím stanovit k výše uvedené ambociózní vizi konkretní cíle metodou SMART. Jedná se o cíle, které neřeší vizi komplexně, ale soustředí se pouze na počáteční stimul, tj. spuštění vlastního projektu . Nejsou zde řešeny další související otázky či podmínky, např. financování a ekonomika tohoto systému, ale ani další důležité aspekty.

   2.2.1            S = specifické (konkrétní, originální, jednoznačné, srozumitelné)

1) připravit podmínky na jednotlivých katedrách pro vznik „fiktivních advokátních poraden“, které budou tvořit 60 % výukového programu a zpuštění zkušebního projektu

2) půl roku před spuštěním projektu zrealizovat mediální kampaň (televize, rozhlas, tisk, internet), která oznámí spuštění projektu právních poraden na akademické půdě právnické fakulty jako zkušebního a výzkumného projektu, kterým budou osloveni poteciální klienti těchto poraden

3) do pěti let (to jest jeden výukový turnus) spustit projekt, jehož výsledkem bude 10 % absolventů umístěných v institucích veřejné zprávy, 15 % v ostatních oblastech v prvním roce po spuštění a každý následující rok s nárůstem o 2 %.

   2.2.2            M = měřitelné (jejich dosažení musí být jednoznačně prokazatelné)

Každý školní rok bude uzavřen a jednoznačně bude registrováno a evidováno, kolik studentů bylo vybráno zaměstnavateli na základě výsledků studenta v rámci praktické výuky.

   2.2.3            A = akceptovatelné (sdíleny subjekty managmentu OJ) a ambiciózní

Projekt je akceptovatelný, vzhledem k tomu, že absolventi jako uchazeči o zaměstnání budou při uplatňování na trhu práce čitelnější. Potencionální zaměstnavatel si bude mít možnost ověřit jeho praktické dovednosti přímo na fakultě a nebude tak vystaven zklamání.

Projekt je velice ambiciózní, ale zároveň vychází z tezí připravované Bílé knihy, čímž předbíhá dobu, ale zároveň posouvá startovací čáru ku prospěchu dané vysoké školy. „Kdo je připraven, nebývá zaskočen.“

   2.2.4            R = realizovatelné (reálně dosažitelné)

Je zde celá řada právních, administrativních a ekonomických aspektů, které bude třeba vyřešit v rámci dílčích úkolů, ale při vůli všech zúčastněných, tj. vedení fakulty, vyučujících i studentů, je projekt realizovatelný.

 2.2.5            T = termínované (stanoveny termíny jejich požadovaného splnění)

• mediální kampaň, která by měla přilákat potencionální klienty „fiktivní advokátní poradny“ by měla být spuštěna: 1. 7. 2008
• spuštění zkušebního provozu: letní semestr 2009 pro třetí a čtvrté ročníky (tj. VI.        a VIII. semestr) povinně, pro ostatní zájemce (II., IV. a X. semestr) volitelně
• průběžné vyhodnocení zkušebního provozu: do 31. 12. 2012, z kterého by jako hlavní výstupy mělo být vnitřní zhodnocení  projektu – vyučující a studenti (jejich názory, připomínky registrované po dobu trvání zkušebního provozu) a vnější zhodnocení projektu – klienti „fiktivní advokátní poradny“ a zaměstnavatelé (přičemž zde se může jednat o jednorázové zhodnocení nebo průběžné, opakující se, aby bylo možno sledovat i další vývoj absolventa a jeho schopnost se nejen uplatnit, ale také dále rozvíjet)
• podle výsledků vyhodnocení zkušebního provozu projektu by bylo možné od akademického roku 2013/2014 spustit projekt nejpozději však v akademickém roce 2014/2015, s využitím možnosti prostředků strukturálních fondů EU v období 2007-13 na operační programy Vzdělávání pro konkurenceschopnost (finanční nástroje k systémové podpoře reformy, ale také k podpoře individuálních projektů).

2.3. Srovnání navržených cílů se základními tezemi Bílé knihy

     Ve výchozích tezích pro přípravu Bílé knihy je uvedeno:

a) Problém není v tom, že by ti, kteří chtějí být  lepší, nemohli v daných podmínkách dosahovat lepších výsledků než ostatní, jako spíše v tom, že tyto podmínky poměrně snadno umožňují přežívat průměrnosti a dostatečně nemotivují k excelenci. V tomto smyslu na tom rozhodně nejsme lépe než většina zemí EU. Hůře jsme na tom možná jen v celkové tendenci k průměrnosti dané našimi sklony k rovnostářství ... .

-         Navrhované ambiciózní cíle by při důsledném uplatňovám neměly umožnit přežívání průměrnosti. Zatímco u dosavadního způsobu zjišťování znalostí studentů prostřednictvím ústních či písemných zkoušek je velké procento zkreslení (vliv  náhodných či nahodilých jevů, které mají vliv na konkrétní výsledek), pak u řešení konkrétního případu je průměrnost až podprůměrnost odhalena okamžitě. Řešení konkrétního případu, za kterým studenti uvidí konkrétní lidský osud, je bude motivovat k vzájemné soutěži mezi sebou, ke snaze nalézt řešení i pro na první pohled beznadějný případ, k vyšší míře využití logiky a právní argumentace. Studenti si budou mít možnost osahat jak pozitivní tak i negativní emoce, které jsou v právních sporech vždy přítomny a které při studiu judikatury zůstávají skryty, s tím jsou spojeny i dopady (důsledky) jejich rozhodnutí, které jim mohou ukázat, jak špatné nebo neoborné rozhodnutí může hluboce zasáhnout do života těch, v jejichž prospěch by v budoucnu měli aplikovat právní dovednosti.

-         V dlouhodobém horizontu (např. 20 let, což je obměna jedné generace) by mohlo být dosaženo snížení nezdravého formalismu v oblasti aplikace práva, např. výrok advokáta dlužníka „Dokažte písemně ústní dohodu“ (10.11.2007 okresní soud          v Českých Budějovicích), by rozhodně neměl být vrcholem jeho právnického umu jako tomu dnes často je.

b) Vysokoškolský sektor bude významným sektorem ekonomiky ... přispívající k exportu vzdělávacích služeb. Ambicí reformy je nastartování dalších procesů, které umožní dohánět velkou konkurenční ztrátu na světovou špičku. Sektor terciárního vzdělávaní se musí stát magnetem podporující příliv mozků – jak studentů, tak akadmických pracovníků.

-         Předložená vize tuto tezy splňuje. Studenti končící takto nastavený studijní program budou mít několikaletý náskok před absolventy jiných právnických fakult, které budou obdobné zkušenosti teprve získávat praxí. V žádném případě, ale se jim nedostane praktických zkušeností ze všech oborů práva, neboť po absolvování právnické fakulty nebudou chvíli soudcem, advokátem, exekutorem či notářem, nebudou jednou řešit spor spadající do ochrany duševního vlastnictví a vzápětí spor občanskoprávní nebo trestněprávní.

-         Zároveň takto koncipovaný způsob výuky bude zajímavý pro soukromé subjekty (např. advokátní kanceláře,  exekutorské úřady aj.), z kterých se v průběhu doby mohou vygenerovat cenní externí spolupracovníci.

c) V oblasti excelence se ojediněle objevují jedinci, zřídka týmy a prakticky vůbec celé instituce. Odtud pramení celková podprůměrnost skoro všech oborů (viz mezinárodní srovnání) a minimální zisk prostředků ze zahraničních zdrojů. ..., díky prosazujícímu se modelu znalostních ekonomik „tažených“ inovacemi lze očekávat zhoršení konkurenceschopnosti celé ekonomiky.

-         Je víc než pravěpodobné, že zde bude dán velký prostor k nalézání vysoce  nadaných jedinců, kteří v rámci studijních kolektivů budou schopni do budoucnosti vytvářet i celé týmy.

-         Odstraní se podprůměrnost a tím se zvýší konkurenceschopnost právnické fakulty, stejně jako nezanedbatelný finanční přínos.

Závěr

       Závěrem lze konstatovat, že vize zpracovatele práce dostala díky získaným podkladovým materiálům a cílenou konkretizací jasnější obrysy a více se přiblížila stadiu realizace. Stále se však jedná o velice hrubý prvotní pokus. Pro jeho vlastní realizaci by bylo nutné dopracovat vazby na další úzce související oblasti a výstupy. Stejně jako Bílá kniha i tento materiál by musel proběhnout odbornou diskusí, musely by být shromážděny další  názory, náměty připomínky, než by mohlo dojít k vlastní realizaci. Jako zpracovatelka práce mohu vyjádřit určité uspokojení nad tím, že moje do té doby nesourodé myšlenky, dostaly určité konkrétní rysy a jsou do značné míry kompatibilní s vizemi odborníků připravující reformy českého školského systému. A to je třeba chápat jako velice pozitivní skutečnost.

     V této závěrečné části by měl být prostor i pro další návrhy. Otázkou zvážení by mohlo též být možnost studentů účastnit se soudních jednání na případech, které by v rámci poradny řešili pod dozorem příslušného vyučujícího, kde by se prohlubovala jejich praxe (dnes tuto část praxe získávají jako koncipienti  v advokátních kancelářích).

     Bylo by také vhodné do budoucnosti uvažovat i o zavedení středních právnických škol s maturitou či speciálně koncipované bakalářské studium (absolventi by byli dostatečně připraveni např. na práci úředníka ve veřejné správě). Umožnilo by to na vysokých právnických školách vyšší odbornost a více času pro praktickou výuku. Také při stále se rozšiřujícím právním systému, při zvyšujícím se počtu právních předpisů upravujících stále více oblastí společenského života, což vede k nárůstu byrokracie ve veřejné sféře (státní správy a samosprávy), se  stává nezbytným požadavek na zvyšování právních znalostí a dalších nároků na zaměstnance této veřejné správy. Není dlouho udržitelné, aby zaměstnanci ve veřejnoprávních institucích rozhodovali bez základních znalostí základů teorie práva (právní zásady a principy), základy státovědy (dělba moci, kompetence jednotlivých stupňů veřejné správy apod.) a minimálně středoškolské či bakalářské úrovně znalostí správního práva.

Seznam použité literatury

Vágner, I.: Systém managementu, 1. vyd., Brno: Masarykova univerzita, právnická fakulta, 2006, ISBN 80-210-3972-8

Petr Holub, OHLASY V TISKU: Stát plánuje převrat na univerzitách, 19.9.2007 – http://www.aktualne.cz, staženo z internetu 10.11.2007

Jana Hrubá, Kde jsme na cestě ke znalostní společnosti podle ISEA?, 7.11.2005, Učitelské listy, staženo z internetu 10.11.2007

Jana Hrubá, OHLASY V TISKU: Připravuje se Bílá kniha terciárního vzdělávání, Učitelské listy 24.9.2007, staženo z internetu 10.11.2007

Členové pracovního týmu, Výchozí teze pro přípravu Bílé knihy terciárního vzdělávání, v Praze 18.6.2007, staženo z internetu 10.11.2007 (aktivní odkaz z článku Jany Hrubé OHLASY V TISKU: Připravuje se Bílá kniha terciárního vzdělávání)